Staňte se Mistrem svého života: 1. díl - Vztah člověka k sobě samému.
Rozdělování lidí na takové a makové vede k jejich manipulovatelnosti. Primární je rozdělení na ženy a muže, kterým je člověk zbaven celistvosti dříve, než se může začít bránit. Toto dělení také zaručuje, že se člověk v pubertě, při prvním opravdovém hledání své identity zaměří na druhé pohlaví, a ne na sebe, a nenajde identitu, ale rozpor. Tím je většinou navždy dáno, že bude hledat ztracenou celistvost všude, jen ne v sobě, a převážně v milostných vztazích, kde je možnost doplnit sebe jako půlku člověka jinou půlkou. Mezitím i potom je za pomoci mnoha jiných ovládacích manévrů uzpůsobován k životu ne pro sebe, ale pro společnost. Pro tu je vůbec ideální, když člověk založí rodinu. Uzavření manželství je totálním triumfem ovládacího programu ztráty celistvosti. Člověk přijal svou porážku.
To, že nejmenší ovladatelnou jednotkou je manželství, je potvrzováno všemi institucemi, světskými i církevními. Ovladatelnost lidí je pro instituce otázkou přežití. Jedinci však manipulovatelní nejsou. Ani spokojená rodina neposkytuje dostatek jistoty. Proto je třeba vytvořit skupiny lidí s různými zájmy, např. politické strany. Další dělení nastává při tom, kdo fandí jakému družstvu v kterém sportu, kdo studuje na jaké škole, v jakém pracuje podniku atd. Toto všechno jsou zastírací manévry použité k tomu, aby se lidé nezabývali sami sebou, protože pak si nevšimnou, že jsou ovládáni.
Všechny tyto manévry jsou založeny na jednom jediném principu. Kdo z koho. Proto jsme už odmalička vedeni k tomu být nejlepší, i když všichni víme, že to není možné. Tedy pro všechny to není možné. Tím se tento požadavek stává neetickým. Pokud je někdo lepší, musí být někdo horší. Kdo si dovolí prohlásit někoho za špatného? Kdo bude ten, co posuzuje? Kdo si vezme na svá bedra zodpovědnost za tak nelidské prohlášení?
Řeči o sportovním duchu jsou výsměchem lidskosti. Těmito slovy obhajujeme náš pád, potvrzujeme, že jsme válečné stroje, a souhlasíme s naším zneužíváním.
Většina z nás má ovšem soupeření velmi hluboko v podvědomí. Už jako děti jsme stavěni proti sobě, protože jen potom nás mohou rodiče ovládat. Škola a stát to jen utvrzují.
Porovnávání, kdo je lepší máme také velmi hluboko v sobě. Pánové soupeří o nejkrásnější dámu, dámy o nejkrásnějšího muže. Proto jsou naše vztahy tak nešťastné. Máme toho nejkrásnějšího člověka, a co když potkáme někoho krásnějšího? Hlavně co když ten druhý potká někoho krásnějšího? Ještěže fungujeme převážně na zvycích. Kde je ovšem Člověk? Říkáme si lidé, a nejsme ani půlky, jen žalostné trosky člověka. Chtěli bychom milovat, a nevíme, co to láska je. Známe jen soupeření.
Žádné dítě na světě, dokud je ještě celistvé, nenapadne se s někým srovnávat a určovat, kdo je lepší. A přitom nikdo z nás nepopře kouzlo dětské hry. Děti si umí hrát, spolu, a šťastně.
Štěstí je v tom, když je člověk sám sebou. To až dospělí ničí hru určením pravidel a porovnáváním, kdo je lepší. Asi nás připravují na život. Nebo o Život?
Máte rádi lidi, kteří pořád vyhrávají?
Máte rádi lidi, kteří neustále dávají najevo, jak moc jsou dobří?
Dokážete s nimi sou-cítit?
Ne?
Že vás dokonce rozčilují?
Tak přestaňte soupeřit a posuzovat.
Teď!
Buďte ujištěni, drazí přátelé, že vyšší řád a cíl skutečně existuje. Máte za úkol vstřebat tento cíl do svého těla a do Země.
Plejáďané
S Radostí, lehkostí a Láskou se můj život stává etickým.
Budete se muset naučit neustále zkoumat své já, jestli opravdu jste tím, co nejkrásnějšího znáte, jestli váš život odpovídá té nejkrásnější představě, kterou jste si o sobě utvořili.
A bez posuzování:-)