Staňte se Mistrem svého života: 1. díl - Vztah člověka k sobě samému.
Dítě se stalo závislým na tom, že mu někdo věnuje pozornost. Nestačí ovšem pouhá pozornost, pouhý přísun energie, protože dítě přišlo o mnohem víc. Dítě přišlo o původní zážitek jednoty. Proto samozřejmě trvá na tom, aby bylo u svého rodiče tak těsně, jak to jen jde, a aby se rodič tomuto spojení cele odevzdal. Dítě pozná, když je rodič myslí někde jinde, protože dítě si ještě pořád velmi dobře pamatuje, jak jednota vypadá, a cítí se podvedeno. Začne na sebe pozornost upoutávat. Rodič ovšem říká: „Dítě zlobí. Je to špatné dítě.“
To je malér. Rodič odvrhl své dítě jako špatné, dítě je zoufalé, protože teď už přišlo o všechno. Začíná se chovat, jak se od něj očekává v naději, že bude zase dobře. Tím doslova odevzdalo moc nad sebou někomu jinému a stalo se na něm závislým. Tímto způsobem znovu a znovu vytváříme realitu Pádu Člověka. To je vyhnání Adama a Evy z ráje Bytí v Jednotě.
Vše, co rodič od dítěte očekává je filtrováno podle pohlaví dítěte. A rodič je ten, kdo určuje, co dítě smí a co nesmí, podle představy, kterou on o dítěti má. Představa většiny rodičů je zcela závislá na představě společnosti. Představa společnosti je taková, že kdo se odlišuje, nedej bože porušuje konvence je špatný. Tak i rodič nutí své dítě do nejnepřirozenějších nesmyslů, které dítě ohnou či zlomí a připraví jej tak na celoživotní zneužívání naší společností. Takto zpracované dítě je teprve pro společnost přijatelné (někdy se dozvíme, že jsme vzorně vychovaní). To, co nestihnou rodiče, srovná vnucená škola, co neudělá škola, dokončí nucené práce pro společnost. Říkáme tomu výchova, jenže výchova neexistuje. Existuje jen duplikace. Duplikace je dělání kopií. Je to tak. My prostě zduplikujeme své rodiče (a okolí). Se vším všudy. Když nám třeba rodiče nechtějí dovolit něco, co sami dělají, budeme ve svém životě automaticky dělat totéž.
Děti dělají jen to, co vidí (vnímají). Nedělají nic, co nevidí. Ovšem děti vnímají všechno. Děti vnímají i myšlenky, i pocity, a všechno si přiřazují k tomu, co vidí svýma očima a slyší svýma ušima, hmatají pacičkami a chutnají jazykem. Toto všechno děti zkopírují naprosto přirozeně, a velmi rychle. V tomto jsme jako opice, zduplikujeme okamžitě všechno.
Proč tedy celý růst člověka trvá tak strašně dlouho? Protože jsme pokrytci. My můžeme, ony nemohou – to plodí zoufalství. My nepřivedeme na svět nového člověka – neumožníme další duši přijít si prožít, co má v plánu. My „si“ uděláme dítě. To je pak „naše“ a my „si“ s ním děláme, co chceme, stejně jako si naše společnost dělá co chce s námi. Pomáháme si od frustrace tím, že ji způsobíme dítěti. Zapomínáme na duplikaci. Dítě vidí vše, co děláme, a v nejbližší době nám to předvede. Je to naše zrcadlo. Vidíme sami sebe a všechno, co děláme dokonce ještě daleko dřív, než náš malý člověk začne mluvit. To nebývá vždycky příjemné, většina lidí takové zrcadlo nesnese, a jediný, kdo to odnese, je zase dítě. Jenže ono dělá jen to, co vidí!!!
Napište seznam lidí, od kterých něco očekáváte, a podtrhněte si lidi, od kterých byste chtěli pozornost. Upozorňuji, že bez otázky správně položené svému nitru nemůžete seznam zkompletovat.
Ke každému člověku připište také co od něj očekáváte, a proč. Toto byste měli mít hotové ode dneška cca do měsíce, což bude optimální doba k zahájení druhého dílu kurzu.
Prvotní hřích je omezovat Bytí. Nečiň tak.
Richard Bach
Mám záměr rozpomenout se na stav před pádem.
Abych se vrátil k mnohosti a Jednotě, pravdou může být obojí. Obojí vnímáme jako druh reality. Věc se má tak, že pokud vy omezíte něčí vývoj, jste to nakonec vy, kdo se přestane vyvíjet. Je to tak proto, že někde velmi hluboko je jen jedno jediné „Já“.Pokud tedy omezíte někoho, kdo se dá popsat jako jiná část vašeho Já, koho jste omezili?