Staňte se Mistrem svého života: 1. díl - Vztah člověka k sobě samému.
Počaté dítě má v sobě vše, co měli v sobě oba rodiče v okamžiku početí. Má v sobě mužský i ženský princip a už od početí se člověk – dítě snaží porozumět a integrovat obé. Několik let to jde, pak nastoupí tvrdá výchova.
Ty jsi chlapeček, nesmíš ubližovat holčičkám, protože jsi silnější a ony tobě mohou, protože jsou slabší. Nesmíš se dívat, když čurají, nesmíš se před nimi svlékat, naopak se musíš stydět, nesmíš plakat, protože bys byl jako holčička, ty musíš zatnout zuby a držet. Ty jsi holčička, a nesmíš se dívat na svlečené chlapečky, nesmíš se před ním svléknout, to by byla hanba, nesmíš se prát, to dělají jen zlí kluci, a když ti bude chlapeček chtít ubližovat, nesmíš se dát, hned si přijď ke mně poplakat a všechno mi hezky říct.
Snad s výjimkou toho, že obojí pohlavní orgány jsou „fuj“, už od začátku tato omezení vypadají, že se nadržuje holčičkám. Jsou víc přijímány, a jsou a priori ty hodné. Pak také snáze přijímají instrukce (omezení) od rodičů a berou je za své. Důvěry a láskyplné pozornosti se jim dostává takřka automaticky. Chlapeček je v přítomnosti holčičky spíš darebákem, a pozornost, které se mu dostává má jinou kvalitu a nezřídka kvantitu. Napůl se očekává sklon k buřičství a ke klukovinám, což takový chlapeček většinou využívá jako jakžtakž tolerovaný způsob získání pozornosti. Ani to ovšem nemůže smazat pocit křivdy. I chlapeček by se uměl chovat jako vzorná holčička, kdyby mu nebyly zakázány emoce.
Takovými zákazy ovšem vzniká válka mezi pohlavími, a to nejen mezi lidmi, ale především v člověku samotném. Z člověka, z celistvé bytosti se náhle stane chlapeček nebo holčička. Člověk, do té doby přirozeně rozvíjející a integrující obě stránky své osobnosti, náhle o celou jednu polovinu sebe přijde. Jak to? Holčička nemůže projevovat to, co chlapeček a naopak. Co neprojevujeme, nevytváříme. Vlastnosti, které jsme přestali projevovat již více nejsou součástí naší reality.
Ženy jsou nuceny chovat se jako slabé, ačkoliv ve skutečnosti jsou mnohem silnější než muži. Muži jsou odkázáni na fyzickou sílu a logiku, protože mají zakázané emoce. Zákaz nahoty pak vede člověka k přesvědčení, že nemá zájem o svou celistvost, kterou kdysi ztratil, ale o pohlavní orgány druhého pohlaví. Navzájem si pak pohlaví nemají žádnou šanci porozumět. Druhým můžeme rozumět jen do té míry, do které rozumíme sobě. Druhému pohlaví pak můžeme rozumět jen do té míry, do které jsme integrovali a přijali ženskou či mužskou stránku v sobě.
Spojení dvou protikladů v rovnováze vytváří orgasmický zážitek jednoty. Jednoty se vším, co existuje. Veškerá příroda kolem nás, hory, kameny, voda, vítr, rostliny, zvířata a děti vyzařují krásu jednoty a celistvosti, nádherného nehledaného bytí. V tomto stavu žijí děti, když se narodí, dokud neuvěří ve svou polovičatost, tento stav jsme všichni ztratili (víme, co nejsme), a k tomuto stavu teď směřujeme (poznáváme, co jsme).
Přijetím zákazu celé jedné poloviny své osobnosti ztrácí dítě na své kráse, a protože mu doslova chybí jedna část života, začne se snažit získat ztracenou jednotu jinak. Začne po vzoru svých rodičů strhávat na sebe pozornost, protože kam proudí pozornost, tam jde energie.
Zavřete oči. Uvědomte si ten okamžik, kdy jste se podvolili a rozhodli se obětovat svou celistvost. Jen tak, ve své představě změňte své tehdejší rozhodnutí, rozviňte svůj život a sledujte, jak se liší od toho, který žijete. Až dojdete ke svému současnému věku, dobře si prohlédněte svou představu a zapište si ji. Kromě zajímavé zkušenosti máte nyní v rukou jeden klíč, který možná později oceníte.
Šestiletý chlapec: „Páni, tyhle nové barvičky se mi hrozně líbí.“ Matka: „A mně se zas hrozně líbí tenhle nepořádek, který jsi tu udělal. Jdi okamžitě do svého pokoje a zůstaň tam, dokud ti neřeknu, že můžeš odejít.“
Z Pracovní knihy Celestinského proroctví
Mám záměr objevit a uznat své vnitřní dítě.
Říká se, že člověk je dvakrát dítětem. Zdá se, že ono podruhé se týká stáří. To by celkem odpovídalo systému zavedenému v naší společnosti: Nemáte právo dělat to, co chcete, dokud nezaplatíte společnosti, co vám uloží. Proděláte výcvik a úpravu některých myšlenkových pochodů, a pak budete živit a všemožně podporovat společnost, dokud nezemřete, nebo dokud vás společnost neuvolní do důchodu. Pak teprve, žijete-li ještě, můžete dělat, co chcete, samozřejmě v rámci našich zákonů a nejlépe v rámci toho, co daná společnost považuje za normální..