Staňte se Mistrem svého života: 1. díl - Vztah člověka k sobě samému.
Mozek je plně programovatelný. Co do něj dáme, to budeme žít. Spousta z toho, co v něm většina z nás má, však není naším dílem.
Už když se dítě rodí, má vše, co se událo v době těhotenství v podvědomí, a potřebuje vysvětlení. Co teprve potom, když je „vychováváno“. Pokud dítě nedostane vysvětlení, časem zapomíná, a nepochopené situace vytváří v podvědomí bloky. Bloky jsou nepochopené, nezpracované vzpomínky. Jsme zařízeni tak, že to, co uchováváme nezpracovaného, vyjíždí na povrch při prožívání analogické situace. Situace člověku něco připomene, vzpomínka se dostane do mozku, ten ji interpretuje jako program, a my se třeba po třiceti letech najednou, „nevysvětlitelně“ zachováme jako kdysi třeba náš rodič.
V takový moment máme sice příležitost pochopit nejen to, co a jak jsme od onoho rodiče přejali, můžeme pochopit i to, proč on se tak tenkrát choval (to vše je součástí našich vzpomínek), a celou situaci přehodnotit z pohledu našeho současného poznání. Žel, zatím většina lidí v takové situaci řekne „Sorry, nemohl jsem si pomoct, tak to ze mě najednou vyjelo. Už jsem prostě takový.“, a tím se rozhodnou v tomto stavu setrvat.V podvědomí jinak máme celé plejády programů, od toho, jak správně uchopit vidličku až po interpretaci vesmíru. Ne všechny tyto programy jsou člověku přínosem, jak je ze stavu lidstva a jeho domova asi zřejmé.
Programování mozku není vůbec nic složitého, zvládá to kdekdo, málokdo však zvládá bránit se nechtěným implantacím. K tomu už je potřeba buď ten nejzdravější selský rozum, a nebo pochopení principu programování. Pokud se chceme v něčem změnit, je potřeba vypátrat ten který program, anulovat jej, a vytvořit nový.
Programy jsou obyčejné věty. Věty se skládají ze slov, a slova mají významy. To je celé.
Řekněte někomu: „Bolí mě hlava“. Co se dozvíte? „Vezmi si paralen!“
Řekněte někomu: „Mám hlad“. Co se dozvíte? „Tak se najez!“
TuDuDum Tuum. Špatná odpověď!
Obě odpovědi jsou běžně k dostání snad ve všech rodinách. Toho odpovídajícího vůbec nezajímá, že vy víte, co se svým stavem chcete dělat, že jste pouze prezentovali pravdu o svém momentálním stavu. On prostě odpoví, to, co on má naprogramováno (naučeno) jako reakci na danou situaci. Tohle stačí poslouchat pár dnů, a mluvíme tak automaticky také, a co hůř, my tak začínáme i jednat. Zdá se, že jsme něco zduplikovali.
My jsme automati, jednáme automaticky, ze zvyku, a to, co se nazývá zajeté myšlení, je soubor jednotlivých zautomatizovaných programů.
Ode dneška si proto budeme všímat všeho, co ještě děláme automaticky. Opět jsme pozorovateli.
Vezměte si své zápisky z patnáctého dne, a ve své minulosti najděte programy, které vás řídily. Jak poznáte program?
Program sestává z více problémů a opakuje se jako schéma – stejný začátek, průběh, a většinou dvě různá zakončení s různými pocity.
Nesnažte se však něco najít za každou cenu. Dostanete k tomuto fenoménu více informací.
Byli jste naprogramováni…
Plejáďané
Jsem pánem svých zvyků.
Známe sílu myšlenek, slov, činů, pocitů, a funkci podvědomí. Programy jsou něco, kde se toto všechno spojuje za nějakým určitým účelem, který až donedávna nesloužil ani tak nám, jako spíš proti nám. Porozuměním tomuto fenoménu nabudeme moc měnit svůj život na úrovni zvyků nevědomých i vědomých, tj. na úrovni jednotlivých programů.