Staňte se Mistrem svého života: 1. díl - Vztah člověka k sobě samému.
Říkají nám, že sobectví je špatné. Jistě, sobectví má dvě polohy. Jedna poloha je lidskost sama, naše podstata. Každá takováto věc je zneužitelná. Druhá poloha je nelidskost, to co nejsme. Lidé nám prostě vnucují pocit viny, a nazývají nás sobci, když neděláme, co chtějí. To je normální, obyčejné vydírání. Společnost dělá to samé. Společnost nám tvrdí, že jsme tu pro ni. Rodiče nám říkají, že jsme tu pro ně. V podstatě kdokoliv, komu toto odmítneme, nás nazve sobcem. Takoví lidé nám ovšem nemají o sobectví co mluvit, protože vůbec neví, co to sobectví je. Sobectví je to, když někdo realizuje SVÉ myšlenky, tedy žije svůj vlastní život. Každý z nás se tu narodil proto, aby prožil, co ví, a získal tím zkušenosti. Každý je tu sám za sebe, a pokud nebudeme následovat své myšlenky a pocity, svou představu o sobě, nezískáme jedinou svou zkušenost kromě toho, jaké to je, když člověk nežije svůj život. To by mělo stačit udělat jednou, ne pořád, protože jinak jsme tu coby lidské stroje, tedy otroci.
Totiž, my lidé často myslíme jeden na druhého, a hlavně za druhého. Většinou výměnou za to, že bude někdo myslet za nás. Tohle ovšem vymyslel někdo velmi chytrý: znamená to žít, co si kdo vymyslí, jinak jsme sobci v tom hanlivém smyslu, jak jej známe. Tímto přístupem jsme načichlí, jsme tak vedení, jsme tak vychovaní. I partnery si vybíráme podle toho, kdo za nás jak myslí a komu eventuálně budeme ochotní „být po vůli“. To, čemu dnes říkáme partnerství je ve skutečnosti obchod. Obyčejný výměnný obchod, protože když někdo myslí za nás, nutí nás prožívat to, co chce on, a naopak. Žádný jedinec, který nebude chtít být prohlášen za sobce, se nemůže vyvíjet, nemůže se poznat, protože neustále žije cizí myšlenky, naproti tomu být sobec znamená myslet a jednat každý sám za sebe, tak jak nejlépe umí. To znamená žít své myšlenky, ne cizí. Ovšemže spousta lidí bude křičet, (a společnost jim to potvrdí), že jsme zlí, protože za ně nechceme žít jejich život, a vůbec jim nedojde absurdnost jejich počínání.
Proč to společnost dělá? Protože společnost zanikne, když se lidé budou svobodně vyvíjet – první, na co takový člověk přijde je to, že žádnou „společnost“ ke svému životu nepotřebuje. Společnost proto předdefinovala, co je dobré a co je špatné, a nutí lidi být dobrými – pro ni dobrými – bez ohledu na jejich vlastní zkušenost, na smysl jejich života.
Pokud se chceme vyvíjet, mysleme na sebe. V prvé řadě, v druhé řadě, ve třetí řadě, ve sté řadě. Pořád. Protože nikdo jiný na nás myslet nebude. Nikdo nechce, aby se ten druhý někam vyvíjel. Kdokoliv má nějaký svůj cíl, chce něčeho dosáhnout, nedostává podporu, ale klacky pod nohy. Když takový člověk trvá na svém, je prohlášen za sobce – on nechce být jeden z nás, on si myslí, že je něco extra. Atd.
Člověk nikomu nepomůže, když bude za někoho něco dělat nebo dokonce žít. Člověk musí být totální sobec, aby někomu doopravdy prospěl. Chceme-li pomoct někomu, jak to asi uděláme, dokud neumíme pomoct sobě? My prostě musíme napřed pracovat na sobě podle našeho vlastního uvážení, abychom byli schopni ukázat druhým, že to umí zrovna tak dobře, jako my. A to je ta pomoc, které nikdy neřekneme ne..
Udělejte si seznam všech zájmů, které jste museli opustit, abyste nebyli nařčeni ze sobectví.
Pak si vypracujte plán jejich postupné realizace.
Sobě nikdy neuniknete. Pro potlačené zájmy to platí také – nemůžete dost dobře využívat svých potenciálů, když vám chybí zkušenosti toho, o vás kdy přitáhlo.
Jděte do toho, protože možné je úplně všechno.
Kdokoli, na kom kdy záleželo, kdokoli, kdo kdy byl šťastný, kdokoli, kdo kdy dal světu nějaký dar, měl vždy božsky sobeckou duši, žil pro vlastní, nejlepší zájem. Bez výjimky.
Richard Bach
Jsem věrný svým zájmům a touhám své vnitřní učenlivé bytosti, která mě vede.
Vyloučení náhody pro nás v této souvislosti znamená, že našimi zájmy jsou činnosti spojené s naším posláním tady na Zemi. Nevím, co se stane s lidmi, když budou nutně potřebovat zájmy, které nerozvíjeli, ani to vědět nechci – starám se však o to, abych mezi nimi nebyl.
Zdá se mi to dobré – dělám, co chci dělat, a učím se mnohosetkrát rychleji než kdy jindy. Nikdy dříve se mi nestávalo, že bych se něco naučil a od té doby to neustále používal. Teď je to tak stále…
© dirosloví.cz | Průvodce diroslovím | Mapa stránek | Ke stažení | Meta info