Staňte se Mistrem svého života: 1. díl - Vztah člověka k sobě samému.
Donedávna ještě výhradní doména žen, z nichž většina s nimi nedokáže vůbec pracovat, a používá je výhradně k zamoření okolí, případně k hodu na přítelkyni, partnera, či děti.
Naproti tomu u mužů měl ještě nedávno výčet známých pocitů pouze čtyři položky – radost, žal, bolest, a orgasmus, a ani ty nesměl žádný muž dát najevo. Nemáme si tedy co vyčítat, a máme co dělat.
Pocity jsou jediná neobelhatelná pravda o nás. Je třeba si jich bedlivě všímat, a pomalinku se rozpomínat, co nám jimi naše tělo chce sdělit. Naše tělo je vůbec úžasná, dokonalá věc, je to nástroj na poznávání všech světů, které obýváme. Emoce jsou jedním z těchto světů, a to z těch, které známe nejméně.
Objevíme-li tedy v sobě pocit, neběžíme za kamarádkou ani za nikým, protože my už víme, že každý má pocity, takže není třeba je někomu doplňovat, jako třeba že my máme hodně, on málo, a my se rádi podělíme. Ne, my s ním utíkáme do jakéhokoliv náznaku soukromí, a ptáme se ho, co pro nás má. Tak strašně moc jsou naše pocity důležité. I pocitová reakce ovšem může vycházet ze zvyku, mohl nás to někdo naučit, nebo jsme to mohli zduplikovat. I to je pravda o nás. Proto většinou nestačí vyřknout pocit samotný, a my se ptáme, proč že se tak cítíme. Když jsme třeba nervózní a uvědomíme si to, pocit ztratí sice svou naléhavost, ale aby zmizel úplně, je jako u všeho ostatního potřeba objevit příčinu jeho objevení.
Jak pomine počáteční seznamovací období, hned když začneme být se svými pocity jedna ruka, zjistíme, že už nemusíme utíkat do soukromí, protože už jim rozumíme.
Tím se stane, že se neuvěřitelně zkrátí doba mezi pocítěním a okamžikem, kdy světu sdělíme pravdu o tom, co cítíme. Takové sdělení má informativní charakter typu: „Hele, cítím se tak a tak“. Všechny pocity mizí, když je vezmeme na vědomí. Takže když jsme plní nějakého pocitu, nemusíme ho utíkat někomu sdělit, protože jediní, kdo jej potřebuje slyšet, jsme my sami. Vždycky. Jakmile se naučíme brát na vědomí své pocity, přestanou nás zahlcovat.
Mezitím vychováváme okolí, aby naši informaci bralo takovou, jaká je, tj. jako pravdu o tom, jak jsme se před chvilkou cítili. K tomu je potřeba, abychom po svých bližních nechtěli, aby cítili třeba vinu za to, jak se cítíme, nebo jakkoliv se za to snažili přebírat zodpovědnost. Jsou to naše pocity, protože my jsme se něčím rozhodli se takto cítit, nás o něčem informují, a my je potřebujeme říct nahlas, protože jen tak se takový pocit uvolní, a my jej budeme moci interpretovat. Interpretace pocitů se rovná dolování zlata z natěžené horniny. Takovou cenu má Pravda, kterou jsme se díky nim dozvěděli.
Opět není náhodou, že některé pocity máme zakázané, a jiné povolené. Většina je těch zakázaných. Proč nám byl zakázán vztek? Proč nenávist? Proč to nesmíme projevovat? Co se dovíme, když to projevíme? A co když se dozvíme, že nás někdo manipuluje? Co když vyjádřený vztek přinese energii potřebnou k setřesení jha? I taková může být síla pocitů…
Pocity samozřejmě patří do zadání ve včerejším tipu. Tím, že ke každé události připíšete, jak jste se cítili se o sobě a o funkci pocitů dozvíte nejvíc.
Pocity jsou jazykem duše.
N.D.Welsh
Lehce a radostně objevuji skutečný svět pocitů.
Přestože dnešek je v prvním dílu kurzu jediným dnem, kdy se věnujeme pocitům, je to jeden z nejdůležitějších momentů vůbec. Pro příklad: pravdivost čehokoliv poznáte tak, že spolu souhlasí logika, intuice, i pocity a dávají vám vyrovnaný obraz vaší reality.
Není-li obraz vyrovnaný, znamená to, že něco nesouhlasí, a první, co zkoumáme jsou právě pocity – nejsou tak manipulovatelné jako logika, a pokud byly zmanipulovány, odhalíme to v 90 procentech jedinou otázkou, jediným „Proč?“. Proč že se cítím, jak se cítím?
© dirosloví.cz | Průvodce diroslovím | Mapa stránek | Ke stažení | Meta info