Staňte se Mistrem svého života: 1. díl - Vztah člověka k sobě samému.
Otázka Proč? v naší společnosti není příliš oblíbená.. Všichni si vzpomeneme, jak náš rodič řekl místo odpovědi „A už neotravuj!“, v lepším případě přiznal, že neví. To jsou ovšem slova, která tvoří, takže rodič, který toto pronesl, se odřízl od svého přirozeného vědění. „Už neotravuj“ je z tohoto pohledu stejný případ, protože „Nevím“ je řídící myšlenkou. K tomu všemu se dostaneme.
My už víme, že všechno, co potřebujeme vědět, máme v sobě, a zjistíme to, když se budeme ptát sami sebe, a poslouchat, co nám naše nitro odpovídá.
Vlastnost zapomínání je to, díky čemu si úspěšně myslíme, že nevíme. Zapomínání tu není náhodou, tj. má svůj hluboký smysl, zachování svobody. Kdybychom nezapomněli, že jsme tvůrcem, nikdy bychom se pro to nemohli svobodně rozhodnout.
Tím se ovšem zásadně mění náš pohled na svět. My jsme v ráji neustále, a protože jsme na to zapomněli, máme možnost svobodně se pro to rozhodnout. Když jsme totiž na něco zapomněli, zdá se nám, že to nevíme, a tím to nemůžeme vytvářet.
Z toho plyne, že se nemusíme nic učit, protože všechno víme a umíme, jediné, co potřebujeme, je rozpomenout se na to, že víme.
Každý z nás již zažil ono příslovečné cvaknutí, kdy člověku něco došlo a tím zjistil, že už to dávno ví. A kolik lidí se pozastavilo nad tím, že odkryté vědění již bylo jeho součástí? Skoro nikdo, a to jen proto, že jsme byli vedeni hledat své vědění všude, jen ne v sobě. Další past.
Tímto jsme dementovali ještě jeden totální nesmysl. Všichni máme dost zažité, že život je boj. Jenže pokud naše evoluce závisí na tom, co si vzpomeneme, život není boj, ale proces. Proces rozpomínání na to, co jsme, kdo jsme atd. Všechno, na co se rozpomeneme je automaticky integrováno do našich vzpomínek. Najednou každou událost vidíme v novém světle, z jiného úhlu pohledu. Říkáme tomu přehodnotit minulost, a nevšimli jsme si této věci:
Vzpomínky, to je hlavní složka naší představivosti. A představivost je naše nejmocnější tvůrčí síla. Na naší představě totiž závisí to, jak budeme myslet, a tedy žít.
Vzpomenuté vědění tedy od nás může „vyžadovat“ změnu myšlení. Člověk, který se na něco rozpomene ovšem nemusí podle toho začít žít. To bychom byli zcela závislí na tom, na co si vzpomeneme. Proto vždycky máme možnost svobodně si zvolit (rozhodnout se), zda vzpomenuté vědění integrujeme, nebo zase zapomeneme. Jsme svobodní, máme vždycky svobodu volby. Vyhraje evoluce, a nebo vyjeté koleje? To už je na každém.
Jestliže jsme si včera začali pěstovat důvěru ve své vnímání, dnes přidáme uvědomění, že vše, co potřebujeme vědět máme v sobě. Prociťte tuto informaci.
Toto je test na zjištění, zda je tvé poslání na Zemi u konce: Jsi-li naživu, pak není.
Richard Bach
Mám vše, co potřebuji k naplnění všeho, co jsem si naplánoval (a).
Zapomínání je přesun vědění z vědomí do podvědomí, při rozpomínání přesouváme vědění zpět z podvědomí i nadvědomí. Někdy jsou naše vlastní informace zakódovány. Kódování je mnoho způsobů, a ne všechny způsoby dekódování se dozvíte v tomto kurzu – není účelem činit vás závislými na něčem takovém, má smysl poskytnout několik obecných klíčů, které vám zpřístupní ty vaše vlastní schopnosti, které nutně potřebujete k tomu být svým vlastním zdrojem – což jsem udělal.
© dirosloví.cz | Průvodce diroslovím | Mapa stránek | Ke stažení | Meta info