Staňte se Mistrem svého života: 1. díl - Vztah člověka k sobě samému.
Mnoho Mistrů Východu i Západu hlásá: vzdejte se kontroly. To je nesmysl. Pokud žijeme ve světě kontroly, musíme se kontrolovat, protože jinak nás bude kontrolovat (ovládat) někdo jiný. A až se dokážeme kontrolovat a nepustíme k naší kontrole někoho jiného, pak teprve můžeme zjistit, že kontrola už splnila svůj účel, a zjistit, že už ji nepotřebujeme. Když chce člověk postavit dům, potřebuje napřed bagr. Když vyhloubíme základy, odložíme bagr, protože jej už nepotřebujeme. Zmíněné Mistry pak můžeme přirovnat k lidem, kteří říkají: Chcete postavit dům? Vzdejte se bagru! Vždyť to nedává smysl.
Všechno, absolutně všechno, co je na této Zemi, v našem Vesmíru, všechno dokonale slouží svému účelu. Účelem je život, a účelem života je zkušenost. Proto nelze říct, že je něco špatné. Jsou věci, které nám při získávání zkušeností slouží a věci které nám neslouží. Máme všechno, co potřebujeme k získání jakékoliv zkušenosti. Společnost ovšem hlásá o spoustě věcí, že jsou špatné, a to proto, že ten, kdo na to přistoupí je společností kontrolovatelný (ovladatelný). Primární nástroj kontroly je Posuzování. Spousta lidí marní čas sledováním, jestli někoho neodsoudili, protože to prý není dobré. Je to prý dokonce špatné. Odsouzení je ale až důsledek toho, že jsme posuzovali. Přestaneme-li posuzovat, nedokážeme nic odsoudit. Jak přestat posuzovat? Nahradíme postoj posuzovatele, a začneme sou-cítit. A nepleťme si soucítění (empatii) s litováním. Posuzování nám taktéž znemožňuje přijetí toho, co jsme vytvořili. Pokud nepřijmeme, co jsme vytvořili, nemůžeme to změnit. Mluvíme o bezpodmínečném přijetí všeho, co máme každý kolem sebe, jako produktu své mysli, mluvy, a činnosti. Společnost dělá posuzování. Posuzování vede k oddělenosti. Společnost se svým posuzováním odděluje od lidí. Společnost tím pádem není pro lidi, ale proti lidem. Tak!
To všechno má co dělat s odpovědností. My jsme si úplně odvykli žít svůj život na svou odpovědnost. Proto děláme, co nám kdo řekne, a tváříme se, že zodpovědný je on. Došli jsme dokonce tak daleko, že zodpovídání za druhé máme zakotveno v zákonech, stejně jako to, že za sebe nezodpovídáme sobě, ale jakési společnosti, eventuelně jeden druhému. To jsou nesmysly. Každý z nás je tu sám, a jako takový zodpovídá sám sobě za své myšlenky, slova, i činy, neboť získává SVÉ zkušenosti.
Veškeré řeči o tom, že jsme tu pro druhé jsou lživé. Je to past. Vše, co vidíme okolo sebe, je náš výtvor, naše fantazie přivedená do světa hmoty. Celý náš svět (každého z nás), stejně jako naše tělo, to všechno je produkt našeho myšlení. Naše myšlení je zcela závislé na tom, jakou máme představu o sobě a našem světě. Proto mnoho lidí praktikujících pozitivní myšlení ztroskotalo. Nezměnili svou představu, a snažili se změnit si myšlení. To nelze. Naopak lidé, kteří měli o sobě, svém životě a světě jinou představu než okolí, velmi rychle změnili své myšlení. Změna myšlení je nevyhnutelný důsledek jiné představy, pokud ji chce člověk realizovat. Změnit můžeme jen to, co přijmeme. Bezpodmínečné přijetí všech svých myšlenek, slov a činů za své, ať už je to cokoliv, je jediná cesta ke svobodě a ke zdraví. Společnost jsme my.
Představte si sebe za dvacet let jako člověka, se kterým vedete rozhovor. Za co je na vás hrdý? Z čeho je nešťastný? Co by změnil?
Jste to vy, kdo to ještě změnit může. On už ne…
Neodvracej se od možných budoucností, dokud si nejsi jist, že se z nich nemůžeš nic naučit.
Richard Bach
Ovládám svůj život.
Tahle kapitola, stejně jako mnoho dalších, je hodně hustá a plné pochopení je podmíněno celou řadou zkušeností, zkušeností něčeho jiného, než na co jste byli zvyklí. Vyzkoušet něco nezvyklého bude chtít odvahu a jisté další vědění. Musíte vědět, že neexistuje chyba, vina či strach. Jsou to nereálné věci. Jejich existence ve vašem životě je dána pouze tím, že v ně věříte a jste zvyklí je tu mít.
Neexistuje vina, je jen pocit viny. Neexistuje chyba, je jen neznalost. Neexistuje strach, je to jen pocit.
Co však existuje, je vývoj. Cíl je jasný, zřetelný, i když ho teď třeba „neznáte“. Je daný. Proto nesejde na cíli, podstatné je jen to, jak se k němu dostanete, jaké znalosti a Zkušenosti při tom získáte.
Nemůžete udělat chybu, a nemůžete minout svůj cíl.
© dirosloví.cz | Průvodce diroslovím | Mapa stránek | Ke stažení | Meta info