Staňte se Mistrem svého života: 1. díl - Vztah člověka k sobě samému.
Běžně používáme slova jako dobré – špatné, tady – tam, nalevo – napravo atd. Je jasné, že když použijeme nalevo – napravo, musí také někde být uprostřed. U slov dobré – špatné už nám to tak jasné nepřipadá. Přesto to tak je. Aby mohlo být nějaké tady a nějaké tam, musí zákonitě existovat něco, co tady a tam odděluje, resp. spojuje. To, co odděluje a to co spojuje je první projev duality.
Když se protiklady dostanou do rovnováhy, říkáme tomu dotek absolutna. Dotek proto, že to většinou trvá velmi kratičce. Krátce to trvá proto, že žijeme ne v absolutní, ale v relativní sféře bytí.
Relativita je nástroj k získání prožitku, tedy zkušenosti. Sféru absolutna je možné definovat jako stav čistého, koncentrovaného vědění, kde ovšem nejsou podmínky pro získání zkušenosti.
Absolutno je jen to, co je. Relativno je to co je i to co není. Světlo ví, že je světlem. Jak pozná světlo, že je světlem, jak získá tu zkušenost? Jedině tak, že se od světla oddělí a obklopí se tmou, tedy něčím, čím není. Takové světlo zapomene, že je světlem a musí to zjistit. Jak se postupně rozpomíná na to, čím je, prožije různé druhy temnoty. Tak zjistí, čím není, a při uvědomění toho, čím není se nakonec rozpomene a prožije to, čím je. Tohle v absolutnu není možné. Proto se každý z nás svého času oddělil od bytí, aby to, čím je, poznal jako zkušenost.
Ani v relativnu by člověk ovšem nemohl prožít, čím je, kdyby napřed nezapomněl, čím je a neprožil, čím není. Nepoznal by ten rozdíl. Proto tu funguje zapomínání. Některé zkušenosti toho, čím nejsme jsou velmi bolestivé, a kdybychom to věděli předem, nikdy bychom neodhodlali se něco takového prožít.
Každý člověk, když se oddělí od absolutna, plánuje, co chce prožít, a vybírá si rodiče a prostředí, které tomu nejvíce odpovídá. Pak se narodí, a už od počátku se neustále, každou minutou rozhoduje, čím chce příště být. Každý člověk těmito rozhodnutími vytváří svůj život, svůj svět a ty nejlepší podmínky pro to, co chce právě prožít. Nejlépe je to vidět na nejmenších dětech. Kromě toho, že jsou neustále samy sebou, jsou také každou minutu něčím. Hlavně jsou každou minutu něčím jiným. K vytváření života a podmínek máme a denně používáme dokonalé nástroje, o kterých většina z nás nic neví. Popíšeme si je v průběhu kursu.
To, co odděluje je Strach, to, co spojuje je Láska. To je základní dualita, kde Strach je to, co nejsme a Láska to, co jsme. Láska vede k prožitku jednoty, zatímco Strach k prožitku oddělenosti. Láska tedy vede k absolutnu, domů, a Strach k iluzi oddělenosti, a je to naše vědomí, které vedené záměrem něco prožít osciluje mezi těmito stavy a rozlišuje, co je pro tuto chvíli tady a tam, a jestli to budeme spojovat, nebo oddělovat.
Tohle mimo jiné znamená, že nejsme oběti okolností, ale jejich příčinou. A to je něco, co nám dává moc a kontrolu nad svým životem. Pouhou změnou postoje jsme získali statut tvůrce svého života.
Začněte se zabývat svými pohledy na svět kolem vás. Uvědomíte si postupně několik věcí. A až vám dojde, že jste to vy a nikdo jiný, kdo se rozhoduje, jaký pohled teď zvolíte, budete vědět polovinu toho, co je potřeba.
Budete totiž vědět, kde ve vašem životě je ten střed mezi polaritami.
Když něco myslíte, je to.
Plejáďané
Bez námahy nacházím svůj střed.
Hrátky s dualitou poskytují nekonečné možnosti sebevyjádření. Považte:
Můžete si svobodně zvolit, co pro vás bude příštích pět minut dobré a co špatné.
Můžete si svobodně zvolit, jestli to, co se budete třeba učit bude pro vás lehké nebo těžké.
Můžete vytvořit jakékoli prostředí, ve kterém budete vytvářet své příští zážitky, žít svůj život.
Můžete všechno.
© dirosloví.cz | Průvodce diroslovím | Mapa stránek | Ke stažení | Meta info