Staňte se Mistrem svého života: 1. díl - Vztah člověka k sobě samému.
Vesmír v každém okamžiku znovu vzniká. Než se nám v hlavě objeví slovo „teď“, jedná se o minulost. Ne, že by to tak muselo být, jenže kdo z nás je zvyklý setrvávat neustále ve věčném okamžiku přítomnosti a držet tak s vesmírem krok?
Zdá se, že velmi málo lidí. Většina z nás lidí žije zčásti v budoucnosti, a většinou v minulosti. Jde přitom o naše vlastní vnímání., protože čas jako takový neexistuje. Existuje jen přítomnost. Cestování časem je jakýsi náhled ne do minulosti nebo budoucnosti, ale do jiné přítomnosti v myšlenkách či spíše v představě. Cestovat fyzicky nám zatím nebude třeba.
Přítomnost je okamžik rovnováhy mezi minulostí a budoucností, je to stav Bytí, ve kterém se člověk, pokud zrovna něco netvoří, dotýká absolutna. V okamžiku přítomnosti vzniká neustále nové a nové já celého vesmíru, takže i naše. To, že zrovna dlíme v minulosti nebo kde na tento proces nemá žádný vliv. Kdo nedlí v Přítomnosti, nemá kontrolu nad svým životem.
V souvislosti s časem může být dobré přemýšlet o smrti, jako co to je, co to znamená. Jak dlouhá doba je jedna vteřina. Rozdělme si ji na deset dílů. Pak každý dílek rozdělme ještě na dva, tři, nebo dalších deset dílů. Tohle jsme pořád ještě schopní vnímat jako časový úsek, a pořád jsme schopní v dělení pokračovat. Pro začátek se spokojme s dvaceti dílky sekundy. Za tu sekundu v našem vnímání dvacetkrát zanikl a znovu vznikl vesmír v novém přítomném okamžiku. My s ním. My jsme za tu sekundu dvacetkrát zemřeli a znovu se narodili. Člověk něco prožije, a k tomu, co prožil, zaujme nějaký postoj. Postoj, který zaujmeme je naše nové já. Zaujmout postoj znamená vytvořit své já v novém okamžiku přítomnosti. Náš život se tak skládá z nepřetržité řady jednotlivých rozhodnutí – jaký postoj zaujmeme, takový bude náš další přítomný okamžik. A teď pozor. Pokud jsme zaujali postoj odmítavý, nepřijali jsme svůj výtvor. Tím jsme se od něj oddělili, a tím jej nemůžeme změnit. Tak se stalo, že žijeme obklopeni nepřijatými výtvory nás i našich předků, protože to je všechno součástí představy, kterou žijeme a nemůžeme změnit. Můžeme se rozhodnout pro jakýkoliv nový postoj, v každém budou strašit odmítnuté výtvory, dokud je nepřijmeme za své.
Náš život se tak skládá z nepřetržité řady jednotlivých rozhodnutí – třeba z dvaceti za vteřinu. To ještě zdaleka nejsme u rychlosti myšlenek. Toto poznání má jisté zajímavé důsledky. Tak například člověk, který po partnerovi žádá věrnost na celý život, by se nad sebou měl asi trochu zamyslet. Vzhledem k tomu, že každý přítomný okamžik umírá, sotva se narodil a my s ním, kolik času už jsme tedy utratili (zabili) naše vlastní já tím, že jsme si je neuvědomili, tedy jsme nežili? Vždyť kolik z naší přítomnosti padlo jen na čekání, až nám někdo řekne, co máme teď žít? Už odmalička nás rodiče nutí na něco pořád čekat. Pak se člověk diví, že ještě ve dvaceti letech není dospělý. Provozujeme nulovou intenzitu života. To je to. Kolik si za rok uvědomíme okamžiků? Sotva několik. Z tolika miliard? Není to trochu málo?
My lidé jsme proslulí tím, co všechno s časem dokážeme dělat: zabíjet, marnit, utrácet, krátit…
Pokud umíme toto všechno, co nám brání jej využívat, natahovat, vdechovat, prožívat, naplnit?
Čas je vaše metafora pro pohyb ve vědomí.
Richard Bach
Vládnu svému času.
Ono ve skutečnosti nelze držet krok s Vesmírem. Lze však být vděčný za každý okamžik života, ať už přinesl cokoliv. Vděčnost je úžasný stav mysli. Dokud jsme vděční, vše se tak nějak přirozeně odvíjí samo.
A ještě něco. Kolik času jste žili, kolik vteřin uběhlo, během nichž jste se nestihli ani usmát?
Úsměv v této vteřině znamená Radost v té příští.
© dirosloví.cz | Průvodce diroslovím | Mapa stránek | Ke stažení | Meta info